Syndrom dráždivého tračníku u koček: Příznaky, příčiny a léčba

Jak se syndrom dráždivého tračníku léčí a čím byste měli krmit kočku trpící tímto onemocněním?

Veterinář vám může předepsat léky na nevolnost, které pomohou s křečemi v břiše a dalšími příznaky tohoto syndromu. Je dobré, aby kočka i nadále jedla, pokud je toho schopna, protože střeva se hojí mnohem rychleji, když se krmení nepřeruší. Je pravděpodobné, že vám veterinář navrhne krmivo na gastrointestinální dietu, aby byla kočka dobře živená, i když nejí tolik jako obvykle. Tato krmiva jsou snadno stravitelná, obsahují velmi kvalitní ingredience a často jsou doplněna o živiny jako omega 3 mastné kyseliny, které omezují záněty. Dále obsahují správnou směs prebiotické vlákniny, která pomáhá vyživovat mikrobiom a udržuje střeva v dobrém stavu. Poté, co příznaky vymizí, se vaše kočka může opět vrátit k původnímu krmivu. Váš veterinář vám poradí, jak nejlépe postupovat.

V podstatě nejlepší způsob, jak vyléčit syndrom dráždivého tračníku u koček, je zaměřit se na příčiny jejího stresu. Pokud se jednalo o jednorázový stresový faktor, jako je hlučná návštěva nebo pobyt v kočičím hotelu, možná s tím nebudete mít zase tolik práce. Když jde ale o konflikt mezi několika kočkami žijícími ve stejné domácnosti, může to být opakující se problém.

Někdy se zdá, že kočky jsou ta nejpohodovější stvoření na světe, ale ve skutečnosti mohou stresem opravdu trpět, aniž by to na nich bylo jasně vidět. Jsou to sice predátoři, ale zároveň mohou představovat kořist pro větší zvířata, takže velice ostražitě sledují, zda se neblíží nějaké nebezpečí a za všech okolností chtějí mít možnost úniku. Na svět se dívají ve třech dimenzích, proto vyhledávají vyvýšená místa jako knihovny nebo kuchyňské linky, kde se cítí v bezpečí. 

Kočky jsou povahou samotáři. V určitých situacích mohou žít s jinými kočkami, ale obvykle, když musí kočka sdílet svůj domov nebo zahradu s jinou kočkou nebo jinými kočkami, nelíbí se jí to a může to pro ni být velmi stresující. Ostatní kočky totiž představují hrozbu pro drahocenné zdroje - potravu, vodu, podestýlku i vás samotné! Život v domě může být pro spoustu koček také příčinou stresu, kvůli frustraci, že se nemohou volně potulovat venku.

Nejběžnějšími projevy stresu jsou:

• Nadměrné olizovaní a ztráta srsti, zejména na břiše a kolem tlapek (nejprve je ovšem třeba zjistit, zda se nejedná o blechy).

   

• Potíže s močovým ústrojím. Cystitida vyvolaná stresem je u koček poměrně běžný problém. Můžete si všimnout, že kočka chodí na záchodek, ale vždy vyjde jen pár kapek. Pokud se domníváte, že vaše kočka trpí tímto onemocněním, vezměte ji k veterináři, protože to může být velmi vážné. 

• Chodí na záchod na nezvyklá místa. Pokud jednu z koček ostatní zvířata šikanují a ona se nemůže dostat na záchodek nebo ven na zahradu, může začít chodit na záchod na jiná místa v domě.

Odbourávání stresu doma

Kočce pomůže, když doma provedete pár relativně jednoduchých změn, zvláště pokud máte koček několik:

• Promluvte si se svým veterinářem o její stravě z dlouhodobého hlediska. Existují krmiva obsahující přírodní přidané látky, u kterých bylo prokázáno, že u koček omezují úzkost a pomáhají se stresem. Dobrým řešením je vždy také mokré krmivo (i když ne zcela zásadním), protože příjem tekutin je velmi důležitý, když kočka trpí potížemi s močovým měchýřem, které souvisí se stresem.

• Mějte doma vždy o jeden záchodek více než je poček koček. Záchodky by měly být rozmístěny na různých místech v domě, aby k nim kočka měla vždy přístup.

• To stejné platí i pro misky na jídlo a na vodu. Ty by také měly být rozmístěny po celém domě. Může to být sice nepohodlné pro vás, ale je to mnohem vhodnější pro kočky. Mohou se tak všechny najíst a napít, aniž by se musely konfrontovat s jinou kočkou.

• Difuzéry feromonů mohou být také velmi užitečné. Poraďte se o nich se svým veterinářem.

• Podívejte se na svůj dům a snažte se představit si, kde se budou kočičí cesty křižovat. Když nastavíte poličky a nábytek tak, aby v užších místech mohla jít jedna kočka „po hlavní“ a druhá se jí mohla vyhnout, může to udělat velký rozdíl.

A jako vždy platí, že když si nejste jistí, co se děje, promluvte si se svým veterinářem. Vždy rádi pomůžeme, čím dříve, tím lépe.

Recenzoval Dr. Hein Meyer, DVM, PhD, Dipl-ECVIM-CA